• Prázdné místo - J.K.Rowlingová
  • Prázdné místo - recenze
  • Recenze knihy Prázdné místo

    J.K.Rowling

    Jen málokterá kniha byla v minulém roce tolik očekávaná jako Casual Vacancy (prázdné místo), od autorky slavné ságy o kouzelníkovi Harry Potterovi, J.K. Rowlingové. Až do jejího vydání ve Velké Británii podléhalo vše týkající se této novely přísnému informačnímu embargu. Takový přístup byl pochopitelný u knih Harryho Pottera, které vyvolávaly nadšené až fanatické očekávání a jejichž fanoušci hltali každý střípek nové informace. Ovšem Casual Vacancy mělo být něčím jiným. Možná vstupem Rowlingové do světa dospělých, možná jen odrazem autorčiny touhy odpočinout si od všech kouzel a dětské naivity Harryho Pottera ve světě plném lži a marnosti. Ve světě lidí.

    Přesně tam se totiž ocitáme. Základní kostra příběhu není nijak složitá. Městečko Pagford leží na západě Británie. Na první pohled malebný venkov s robustními domy, ve kterých žijí nemalební obyvatelé s ještě robustnějšími egy. Příběh se točí kolem smrti radního Barryho Fairbrothera, který patřil k jedněm z mála lidí, kteří bojovali za záchranu okrajové chudé oblasti, které se chce zbytek města zbavit. Prázdné místo v radě musí být zaplněno a tak se rozjíždí volební kolotoč plný překvapivých odhalení.

    Rowlingová si zde rozhodně nebere žádné servítky. Věrní fanoušci knih Harryho Pottera budou možná mírně zaskočeni jazykem postav, které pro sprosté výrazy nejdou daleko. Množství postav je ohromné a rozhodně se nedá říci, že by byly špatně vykreslené. Ale co knize velice chybí je alespoň náznak dobra. Dospělí obyvatelé Pagfordu jsou pokrytečtí, morálně slabí a zkažení. Jejich mladší potomci ovšem nejsou o nic lepší. Drogová závislost, náhodný sex, znásilnění, sebevraždy i násilí. To vše se prolíná celou knihou. A tak poznáte matku, která přesně zná svou dávku, ale neví kolik je jejímu dítěti let. Nebo ženu žijící pod fasádou šťastného manželství, zatímco její postelí procházejí cizí muži. Připočteme – li k tomu ještě mnoho scén domácího násilí a syrové metafory, ocitnete se zhruba v polovině pětisetstránkové knihy.

    Postavy se rozvíjejí a zápletky nabírají spád. To ovšem neznamená, že se dočkáme nějakého vysvobození ze světa deviace. Naopak. Kniha patří k těm, jejichž realističnost působí až krutě. Nedá se říci, že by kniha byla v kterémkoliv ohledu špatná. Ovšem rozhodně se nejedná o čtení, u kterého by se dalo od starostí odpočinout. Každá stránka, každé slovo vám totiž všechny reálné starosti našeho světa bude s posměšnou tvrdostí připomínat.

    Příběh jako takový má přes některá klišé solidní zápletku a postavám nechybí vývoj.

    Hodnotit knihu jako je tato patří k úkolům vskutku obtížným. Ať chceme nebo ne, srovnáním s kouzelným světem Bradavic se vyhnout nemůžeme. Ne že by Rowlingová zklamala. Její vyprávěčský um a promyšlenost příběhu se nikam neztratily a jazyk je, i přes jeho občasnou rozutíkanost, stejně hravý a lehký jako dřív. Ovšem je to tón, poselství nebo chcete – li ona katarze, procitnutí, které čtenář v knize hledá. Ani po poslední stránce se nelze zbavit hořké pachuti v ústech. Možná je to pouze naše vlastní ego, které se brání tak zkaženému obrazu lidské rasy. Nebo je pět set stránek plných pokrytectví a sobeckosti bez kapky naděje prostě příliš. Rozhodnutí je na vás. Troufnu si říct, že koupě litovat tak jako tak nebudete.